V informování o využívání moderních technologií ve své práci je dlouhodobě netransparentní Policie ČR – zbytečně tají důležité informace a technologie využívá bez dostatečného právního základu. V oblasti digitalizace stát přehlíží potřeby digitálně vyloučených občanů, což může vést ke zvyšování sociálního napětí s řadou politických důsledků. V případě řady veřejných institucí i nadále převládá restriktivní přístup k poskytování informací. Úřady se raději soudí i tehdy, když je zřejmé, že soud prohrají.
Lze ocenit ústup vlády od represivního boje s dezinformacemi směrem k aktivní pozitivní strategické komunikaci. V oblasti svobody projevu však panuje právní nejistota v případech trestání verbálních projevů – při nejasném výkladu trestného činu podpory a propagace terorismu hrozí občanům vězení za společensky méně závažné verbální projevy. Vládní varování před verbálními trestnými činy je právně neurčité a vyvolává tak „mrazivý efekt“, omezující svobodu projevu.