Vláda schválila 15. června 2026 návrh zákona vedoucí ke zrušení televizních a rozhlasových poplatků a jejich nahrazení financováním ze státního rozpočtu. Experti a expertky Sítě k ochraně demokracie analyzují klíčové aspekty předloženého návrhu i hlavní rizika, která s sebou navrhovaná změna přináší pro nezávislost a udržitelné fungování tuzemských veřejnoprávních médií.
Vláda návrhem zákona ruší systém poplatků, který byl po desetiletí ověřeným a stabilním zdrojem financování České televize a Českého rozhlasu. Navrhovanou částkou 5,74 miliard Kč pro ČT a 2,06 miliard Kč pro ČRo na rok 2027 se výše financování vrací na úroveň roku 2008 (u ČT), resp. 2005 (v případě ČRo). Oproti současnému stavu jde o meziroční pokles zhruba o 1,4 miliardy korun celkem. Vláda dosud přesvědčivě nevysvětlila, proč je změna systému financování nutná, ani v čem financování ze státního rozpočtu představuje vhodnější model. Přestože jde o zásadní institucionální změnu, odmítá širší odbornou a veřejnou debatu i zavedení pojistných mechanismů, které by v novém systému financování lépe chránily politickou nezávislost obou médií veřejné služby.
Za hlavní koncepční rizika návrhu považujeme:
1. Ohrožení nezávislosti a předvídatelnosti financování
Návrh nahrazuje systém financování prostřednictvím poplatků financováním ze státního rozpočtu. Analýza praktických zkušeností s různými modely financování v evropských zemích přitom ukazuje, že tento model s sebou nese z hlediska politické nezávislosti, stability financování i přiměřenosti rozpočtu vyšší míru rizika.
Lze namítnout, že jak výši poplatku, tak objem prostředků poskytovaných ze státního rozpočtu stanovují politici prostřednictvím běžného zákona. Přesto mezi oběma mechanismy v praxi existuje podstatný rozdíl. Poplatek je domácnostmi hrazen přímo a je předmětem intenzivní veřejné pozornosti a kontroly. Jeho změny jsou proto politicky citlivé a dochází k nim jen zřídka. Dokládá to i skutečnost, že jeho výše zůstala až do loňského roku po dobu dvaceti let nezměněna. Právě tato transparentnost zvyšuje politické náklady na případné změny a přispívá ke stabilitě financování.
Poplatek kromě toho není v přímé konkurenci s jinými výdaji státního rozpočtu. Na rozdíl od financování ze státního rozpočtu proto politici nemají silnou motivaci jeho výši upravovat, aby snížili deficit či státní dluh nebo získali více prostředků pro jiné politické priority.
Takto závažný a citlivý zásah do systému financování navíc dosud nebyl přesvědčivě věcně zdůvodněn. Není proto zřejmé, v čem spočívá jeho nezbytnost ani jaké konkrétní výhody má přinést. Na to nepřímo poukazuje také Hodnocení dopadů regulace, přiložené k návrhu zákona. To uvádí, že zvolená varianta „nebyla vybrána proto, že by měla nejnižší náklady nebo nejnižší rizika, ale proto, že nejkomplexněji odpovídá Programovému prohlášení vlády a cílovému stavu regulace“.
2. Návrh neobsahuje pojistné mechanismy proti ad hoc politickým zásahům
U modelů financování ze státního rozpočtu je klíčové, jak jsou chráněny před ad hoc politickými zásahy. V některých zemích, například v Norsku, přispívá ke stabilitě silná politická kultura, obecně však tento model vyžaduje zákonné záruky omezující prostor pro politickou intervenci.
Na tuto potřebu upozorňuje i Hodnocení dopadů regulace přiložené k návrhu zákona, podle něhož přesun financování do státního rozpočtu zvyšuje význam transparentních, zákonem stanovených a předvídatelných pravidel pro poskytování příspěvků, „aby nedocházelo k ad hoc politickému ovlivňování financování médií veřejné služby“. Návrh zákona však takové záruky neobsahuje.
Ředitelé obou veřejnoprávních médií sami žádají ústavní pojistku, ne jen slib o valorizaci, který aktuální většina může změnit jedním hlasováním. Návrh jim nevychází vstříc, a tím komplikuje dlouhodobou předvídatelnost financování. Ilustrativní srovnání: na Slovensku měla veřejnoprávní média zákonnou záruku 0,17 % HDP - vláda pod vedením Roberta Fica ji následně do tří měsíců po volbách snížila na 0,12 %. Bez jasných pojistek je každý slib jen slibem bez záruk.
3. Navrhované škrty ohrožují obsah veřejné služby
Navrhovanou částkou se financování nominálně vrací na úroveň roku 2008, resp. 2005. V reálné hodnotě se rozpočet při zohlednění inflace propadá ve srovnání s rokem 2008 na polovinu. (Pro srovnání: platy poslanců za tutéž dobu vzrostly na 1,8 násobek, rozpočty většiny ministerstev na dvojnásobek a více.) ČT a ČRo již v minulých letech kvůli inflaci a dlouhodobě nezvyšovaným poplatkům vyčerpaly rezervy a odkládaly investice, takže prostor pro další úspory je omezený. Odhady vedení obou médií hovoří o nutnosti propustit až 700 zaměstnanců. Ohroženy jsou konkrétně: sportovní přenosy, původní tvorba a filmové koprodukce, vysílání kanálu pro děti, regionální studia, vzdělávací pořady, zahraniční zpravodajská síť apod.
Zpravodajství přitom tvoří u ČT jen necelých 20 % nákladů. Škrt tak nedopadá na nejviditelnější část vysílání, ale na to nejdražší a nejsledovanější - na obsah, který komerční trh v potřebném rozsahu nenahradí.
Navrhovaná inflační doložka nebude médiím veřejné služby plně kompenzovat růst nákladů, a povede tak k jejich postupnému finančnímu oslabování. Návrh také nezohledňuje očekávaný konec daňové výjimky v oblasti DPH, což povede k dalšímu výpadku příjmů v řádu stovek milionů korun, ani omezení komerčních příjmů, které přinesla loňská mediální novela výměnou za mírné zvýšení poplatků.
4. Návrh může být v rozporu s evropským právem
Evropský akt o svobodě médií (European Media Freedom Act, EMFA) je u nás přímo závazný a účinný od srpna 2025. Jeho článek 5 vyžaduje, aby financování veřejnoprávních médií bylo přiměřené, udržitelné, předvídatelné a garantující redakční nezávislost. Financování ze státního rozpočtu bez relevantních pojistek či nečekané snížení rozpočtu jsou s těmito principy obtížně slučitelné.
Na možný rozpor s nařízením EMFA upozorňují nejen kritici zvenčí, ale i státní instituce. Riziko nesouladu výslovně zmínily u dubnového návrhu zákona také: Legislativní komise vlády, veřejný ochránce práv, Akademie věd ČR, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo průmyslu. Návrh kritizují také Evropská vysílací unie (EBU), Reportéři bez hranic, Mezinárodní tiskový institut jako i další mezinárodní novinářské organizace.
5. Změna vyjde dráž - argument úsporami neobstojí
Vláda argumentuje, že je nespravedlivé, aby poplatek platili i lidé, kteří služby veřejnoprávních médií nevyužívají. Na tom však změna modelu financování nic nezmění: na financování veřejnoprávních médií se budou nadále podílet všichni občané. Náklady budou hrazeny z daňových příjmů státu a na jejich tvorbě se podílí celá společnost. Nejvýznamnějším zdrojem příjmů státního rozpočtu je přitom DPH, kterou platí každý při nákupu zboží a služeb bez ohledu na to, zda média veřejné služby využívá.
Současný systém navíc obsahuje sociální výjimky, například pro domácnosti s nízkými příjmy a část osob se zdravotním postižením. Pokud by bylo financování zajišťováno prostřednictvím státního rozpočtu, podílely by se na něm nepřímo i tyto skupiny prostřednictvím daní a spotřeby, stejně jako ostatní občané.
Dalším rozměrem návrhu jsou dodatečné náklady pro státní rozpočet. Stát bude muset 7,8 miliard Kč v rozpočtu někde vzít a má jen dvě cesty: buď je škrtne jinde, nebo si je půjčí. Úroky ze 7,8 mld. Kč, krytých dluhem, představují zhruba 350 až 390 milionů ročně jako čistý dodatečný náklad - tedy více než dnešnÍ náklady na výběr poplatků, které činí cca 200 milionů korun. Změna by tak nepřinesla úsporu, ale další náklad do už tak výrazně schodkového rozpočtu.
Závěr
Ve světle výše uvedených bodů se obáváme, že aktuální vládní návrh obě veřejnoprávní média destabilizuje a výrazně je oslabí v naplňování veřejné služby. Vláda bez jasných argumentů a širší společenské debaty opouští model financování, který dlouhodobě funguje, oslabuje pojistky pro nezávislé fungování klíčových mediálních institucí a vystavuje je nejistotě ohledně dlouhodobého financování. Jak upozorňují ústavní právníci, v širším kontextu jde i o oslabení médií jako „čtvrtého pilíře demokracie“, a tedy o rizikový zásah do institucionální stability a do demokratického systému brzd a protivah.
Stanovisko podporují níže podepsaní experti/expertky a garanti/garantky Sítě:
doc. Mgr. Marína Urbániková, Ph.D., socioložka médií, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity a Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Kateřina Hrubešová, nezávislá konzultantka v oblasti komunikace
doc. Jan Motal, mediální expert, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity
doc. Lenka Waschková Císařová, medioložka, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity
doc. Lenka Vochocová, medioložka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
doc. Petr Szczepanik, teoretik médií, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
prof. David Šmahel, psycholog mediálních účinků, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity
Mgr. Martin Veselý, odborný pracovník, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity
Mgr. Dana Bučková, odborná pracovnice, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity
Mgr. Klára Smejkal, Ph.D., socioložka médií, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity
Mgr. et Mgr. Alena Pospíšil Macková, Ph.D., odbornice na politickou komunikaci, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity
Mgr. Michaela Šaradín Lebedíková, Ph.D., odbornice na mediální účinky, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity
doc. Lenka Dědková, Ph.D., psycholožka médií, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity
Mgr. Lukáš Slavík, Ph.D., sociolog médií, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity a Filozofická fakulta Ostravské univerzity
doc. Mgr. Jakub Macek, Ph.D., sociolog médií, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity
Mgr. et Mgr. Karolína Bieliková, odborná pracovnice, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity
doc. PhDr. Alice Němcová Tejkalová, Ph.D., vedoucí katedry žurnalistiky, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
doc. PhDr. Barbora Osvaldová, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Mgr. Josef Šlerka, PhD., mediální a datový analytik, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Mgr. Iveta Jansová, Ph.D., vedoucí Katedry mediálních studií a žurnalistiky, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita
Ing. et Mgr. Kateřina Turková, Ph.D., mediální teoretička, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
doc. Robert Silverio, Ph.D., Institut komunikačních studií a žurnalistiky, Fakulta sociálních věd UK
Mgr. Anna Hrbáčková, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, Fakulta sociálních věd UK
Mgr. František Géla, Ph.D., Institut komunikačních studií a žurnalistiky, Fakulta sociálních věd UK
Mgr. et Mgr. Michal Tkaczyk, Ph.D., Katedra mediálních studií a žurnalistiky, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity
Mgr. Johana Kotišová, Ph.D., socioložka médií, Katedra mediálních studií, University of Amsterdam
Mgr. Miloš Hroch, Ph.D., teoretik médií, Katedra mediální studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
doc. Mgr. Lucie Česálková, Ph.D., historička filmu a médií, Katedra filmových studií, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova
JUDr. Mgr. Rudolf Leška, Ph.D., LL.M., expert na autorské a mediální právo, Fakulta právních a správních studií Vysoké školy finanční a správní, advokát, Štaidl Leška advokáti
doc. Mgr. Pavel Skopal, Ph.D., výzkumník v oblasti audiovize, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
doc. Mgr. Andrea Hanáčková, Ph.D., teoretička médií, Katedra divadelních a filmových studií, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého Olomouc
Mgr. Martina Novotná, Ph.D., socioložka médií, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity
Mgr. Pavol Szalai, ředitel pražské kanceláře Reportérů bez hranic
Prof. PhDr. Kateřina Svatoňová, Ph.D., teoretička filmu a médií, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Věra Jourová, bývalá politička a eurokomisařka, garantka Sítě k ochraně demokracie
Rut Kolínská, zakladatelka hnutí mateřských center v ČR, garantka Sítě k ochraně demokracie
Zbyněk Frolík, podnikatel a inovátor, garant Sítě k ochraně demokracie
Lída Rakušanová, novinářka a spisovatelka, garant Sítě k ochraně demokracie
Václav Malý, kněz a emeritní biskup, garant Sítě k ochraně demokracie
Anna Šabatová, bývalá ombudsmanka a disidentka, garantka Sítě k ochraně demokracie
JUDr. Maxim Tomoszek, Ph.D., odborník na ústavní právo, Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
Prof. PhDr. Martin Potůček, CSc., MSc., analytik veřejné a sociální politiky, Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
doc. Ing. Marie Bohatá, CSc., předsedkyně Společnosti pro etiku v ekonomice, podnikání a správě, z.s.
PhDr. Jana Čeňková, Ph. D., literární historička a editorka, Fakulta sociálních věd UK
Lucie Trlifajová, Ph.D, analytička veřejných a sociálních politik, Fakulta sociálních věd UK
Mgr. Anna Indra Štefanides, právnička a statutární zástupkyně Ligy lidských práv
doc. JUDr. Olga Pouperová, Ph.D. Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
Mgr. Jan Snopek, analytik a předseda Platformy pro sociální bydlení, z. s.
prof. Karel Müller, politolog, CEVRO Univerzita
Ing. Radka Bystřická, odbornice na digitalizaci a občanský sektor, Sdružení VIA, z. ú.
Int. M. MA Pavel Havlíček, analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO)
Mgr. Radomír D. Kokeš, Ph.D., filmový analytik a historik, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
doc. Mgr. Milan Hain, Ph.D., filmový historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého
Mgr. Šárka Jelínek Gmiterková, Ph.D., filmová historička, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Ing. MgA. Tereza Raabová, Ph.D., expertka na kulturní politiku a ekonomiku kultury, KREIA group, UPOL, UTB
Mgr. Michal Večeřa, Ph.D., filmový historik, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Mgr. Jana Smiggels Kavková, advokační expertka, RUBIKON Centrum
Mgr. Jakub Korda, Ph.D., proděkan pro vědu a výzkum, FAMU
Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci, předsedkyně výboru pro práva cizinců
Nataša Slavíková, producentka a scenáristka, členka Rady ARAS
Marta Nováková, režisérka, předsedkyně Asociace režisérů, scenáristů a dramaturgů (ARAS)
MgA. Alena Derzsiová, režisérka, místopředsedkyně ARAS
Mgr. Jana Rogoff, Ph.D., filmová historička, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Kontakt pro média:
Robin Ujfaluši
koordinátor expertízy, Síť k ochraně demokracie
O Síti k ochraně demokracie:
Propojujeme všechny, kdo stojí o zdravou demokracii a chtějí ji chránit. Napříč republikou i názorovým spektrem.
